Jan Osyčka
„Jmenuji se Jorge Osyčka a jsem ze severní Argentiny. Můj dědeček Jan – nebo, jak říkají místní, Juan – Osyčka pocházel z Moravy, ale život ho přivedl až do Argentiny. Tady stál u zrodu československé zemědělské kolonie. Chci Vám teď vyprávět jeho příběh.
Dědeček se narodil v roce 1891 ve Velkých Bílovicích na Moravě jako předposlední z osmi sourozenců. Jeho druhorozený bratr zemřel ještě jako dítě, ostatní dva bratři zahynuli ve válce. Jan a jeho tři sestry emigrovali nejprve do Chicaga, na podnět svého strýce Petra Šašvaty odjeli v roce 1915 do Argentiny a usadili se v malém městě Sáenz Peña v provincii Chaco.
Život v Sáenz Peña nebyl snadný. Městečko samo bylo pod vojenskou správou, okolí bylo neobdělávanou pustinou obývanou indiány. Žilo tu jen několik rodin farmářů.
Život v Sáenz Peña nebyl snadný. Městečko samo bylo pod vojenskou správou, okolí bylo neobdělávanou pustinou obývanou indiány. Žilo tu jen několik rodin farmářů. V roce 1918 místní vláda přidělila dědečkovi několik stovek hektarů půdy na pampě Galpón, ale hospodařit na nich bylo alespoň zpočátku neskutečně těžké. A žít tu zrovna tak. Úřady, školy i obchody byly daleko, farmáři tak byli odkázáni sami na sebe a na přátelskou výpomoc.
Díky společnému úsilí začala osada prosperovat. Někteří z nově příchozích měli zkušenosti s pěstováním bavlny, podařilo se jim sehnat stroje na její obdělávání a zpracování. O úspěších kolonie v Chacu se dozvěděli další krajané a československá komunita se brzy pořádně rozrostla.
Dědeček Jan byl v té době již starousedlíkem. Svým novým sousedům pomáhal nejenom radou, ale i materiální pomocí. Nabídl jim část svého velkého pozemku, který nedokázal celý sám obdělávat, půjčoval nástroje a někteří vzpomínají, že za ně dokonce uhradil úvěr v bance.
Protože argentinské školy byly daleko, Jan Osyčka nejprve zřídil učebnu v jedné místnosti ve vlastním domě, později koupil ve městě dva hektary pozemku, na nichž Čechoslováci postavili školu a spolkovou budovu, která místní komunitě slouží dodnes. Dědeček také založil knihovnu, jíž věnoval přes sto knih, které si přivezl ze staré vlasti.
Na tu mimochodem nikdy nezapomněl a nezanevřel. Za druhé světové války finančně podporoval Československý červený kříž, československý odboj v Argentině i exilovou vládu v Londýně.
Protože argentinské školy byly daleko, Jan Osyčka nejprve zřídil učebnu v jedné místnosti ve vlastním domě, později koupil ve městě dva hektary pozemku, na nichž Čechoslováci postavili školu a spolkovou budovu, která místní komunitě slouží dodnes.
Již v roce 1916 založil Jan Osyčka místní pobočku Českého národního sdružení, které se později stalo Československým národním sdružením. Dědeček byl jeho předsedou dalších sedmnáct let. Spolek funguje pod názvem Unión Checoslovaca – Československé sjednocení dodnes.
Když Jan Osyčka po druhé světové válce nečekaně zemřel, přišlo ho na jeho poslední cestě vyprovodit celé město. A jméno Osyčka je v Chacu živé dodnes. V roce 2007 jsme ve spolkové budově otevřeli malé muzeum, které dokumentuje počátky místní československé kolonie, a pojmenovali jsme ho právě po mém dědečkovi. Bez něj by život tady v Chacu jistě byl po celé minulé století značně složitější.