Fred Terna
Narodil jsem se ve Vídni v roce 1923, ale moje rodina se přestěhovala do Prahy, když mi byly necelé tři roky. Moje dětství bylo šťastné, až do německé okupace. Od té doby byl život pražské židovské obce a mé rodiny značně omezený a uzavřený. Moje formální vzdělání skončilo rokem 1939, když mi bylo patnáct. Útlak a represe narůstaly každým dnem. Příděly jídla se snižovaly, museli jsme na oděvu nosit žlutou hvězdu, od osmi hodin večer platil zákaz vycházení. Několik rodin bylo nuceno přestěhovat se do jednoho společného bytu. Cokoli cenného jako rádia, šperky, bankovní účty, umělecké předměty, vše bylo zabaveno. Vše doprovázela děsivá brutalita a teror, včetně fyzických útoků na staré lidi a malé děti. Postupně byla celá židovská komunita převezena do tranzitních táborů a odtud do táborů smrti jako Osvětim a Treblinka.
Vše doprovázela děsivá brutalita a teror, včetně fyzických útoků na staré lidi a malé děti
3. října 1941 jsem byl umístěn do pracovního tábora Lípa, německy Linden bei Deutsch-Brod. Odtud jsem byl v březnu 1943 přesunut do ghetta v Terezíně, v roce 1944 do Osvětimi a konečně tábora Dachau-Kaufering. Spolu s dalšími vězni mne osvobodili Američané 27. dubna 1945. Po třech letech, šesti měsících, třech týdnech a dvou dnech, které jsem strávil v koncentračních táborech. Byl jsem jedním z těch kostlivců, které spojenečtí vojáci vyfotografovali při osvobozování. Vážil jsem necelých 35 kilo a byl jsem opravdu blízko smrti. Za mé přežití vděčím štěstěně. Statisticky jsem byl ve správném věku, užitečný na otrocké práce, než aby mě okamžitě poslali do plynu. Když se dozorci rozhodli zastřelit každého desátého v řadě, byl jsem zrovna devátý. Při dlouhé jízdě vlakem v ucpaném dobytčáku jsem nezemřel žízní. Při dlouhém pochodu mi boty vydržely a nebyl jsem zastřelen jako ti, co šli příliš pomalu. Otec mě emocionálně dobře připravil na stres, který mě měl potkat. Vím, že za své přežití vděčím otcovým radám. Tehdy jsem byl velmi mladý a nezkušený, ale vždy jsem věděl, co jsem, co znamená moje víra a tradice a že moji utlačovatelé jsou jen zločinci odsouzení k záhubě.
Když válka skončila, byl jsem jediným přeživším z početné rodiny Taussigů a Ternů. Musel jsem být dlouho hospitalizován, než jsem se konečně mohl vrátit do Prahy jako repatriovaný československý občan. V roce 1946 jsem se oženil se Stellou, mou přítelkyní před válkou a potom v Terezíně. Když jsem byl dost silný na to, začal jsem pracovat v kanceláři a pak ve filmovém studiu. Když jsme si uvědomili, že komunisté v Československu brzy převezmou moc, odjeli jsme do Paříže. Začal jsem pracoval jako účetní pro Americký židovský spojený distribuční výbor (American Jewish Joint Distribution Committee) a neoficiálně studoval na Academie de la Grande Chaumière a Academie Julien, kde mě velmi inspirovala práce kubistů a postimpresionistů.
V roce 1951 jsme se rozhodli přestěhovat do New Yorku. Cestou jsme strávili rok v Kanadě, nejprve v Torontu a poté v Montrealu. Ale vždy jsme věděli, že chceme žít v New Yorku. Stella tam ostatně měla dva strýce. Opět se na nás usmálo štěstí. Rychle jsem sehnal práci a našel jsem byt na West End Avenue na 101. ulici. Správa budovy přeměnila některé malé pokoje pro služebnictvo na střeše na malé byty, takže jsme měli podkrovní byt s pěkným výhledem. Pro uprchlíky, kteří před nedávnem dorazili jen s několika kufry, to nebyl špatný začátek. Naprosto jsem propadl umění a věnoval se abstraktnímu expresionismu. Pomocí plátna, písku, oblázků a jiných materiálů jsem se snažil aktivovat hmatové smysly, skládat na sebe vrstvy a vytvářet vizuální triky.
Ale vždy jsme věděli, že chceme žít v New Yorku
Se Stellou jsme se později rozvedli. V roce 1982 jsem se oženil s Rebeccou a společně jsme začali vychovávat Daniela. Považuji se za šťastného člověka, s úžasnou manželkou a synem, s komunitou, ve které se cítím dobře, a s prací, kterou mám rád.
Fred Terna se stal mezinárodně uznávaným umělcem. Často přednáší a svá díla vystavoval na několika samostatných i skupinových výstavách. Jeho obrazy nechybí v řadě soukromých i veřejných sbírek, včetně United States Holocaust Memorial Museum a Smithsonian Institution ve Washingtonu D.C., v muzeu Albertina ve Vídni a v památníku Yad Vashem v Izraeli. Nikdy přitom nezapomněl na svůj český původ a stále mluví plynně česky. Fred Terna zemřel 9. prosince 2022 v New Yorku ve věku 99 let.
