Eva Rohan
„
Byly jsme tři sestry: já, Jiřina a Bohumíra. Tatínek pracoval jako specialista v závodech Škoda, hodně cestoval a doma moc nepobyl. Nás tři vychovávala matka. Během druhé světové války táta odešel pracovat do zahraničí. Odloučení rodičům neprospělo, po otcově návratu se rozešli. Tatínek si poté žil vlastním životem a my zase svým.
Vystudovala jsem herectví a získala angažmá ve Slovenském národním divadle. Jedním z mých kolegů byl i legendární herec Ladislav Chudík, kterého dodnes obdivuji. Žila jsem v těch dobách naplno a bezstarostně, samé večírky a zábava. Usadila jsem se v Bratislavě a také se tu provdala. Můj muž byl velký fešák z dobré rodiny, ale bohužel nám to nevyšlo a naše manželství skončilo rozvodem.
Jednoho dne mě, mou mámu a sestru Jiřinu komunisté zavřeli do vězení za to, že jsme se v práci zapletly do rozhovoru, který se komunistům nelíbil.
S příchodem komunismu se můj život začal rychle měnit. Najednou jsem si musela dávat pozor, co a před kým řeknu. Jednoho dne mě, mou mámu a sestru Jiřinu komunisté zavřeli do vězení za to, že jsme se v práci zapletly do rozhovoru, který se komunistům nelíbil. I když mě brzy pustili na svobodu, mé možnosti byly najednou omezené. K divadlu mě už nepustili, a tak jsem musela začít pracovat manuálně.
Jednoho dne jsem dostala nabídku ucházet se o místo v Alhambře. Byl to zvláštní konkurs, ale byla jsem vybrána na pozici kabaretní tanečnice. Působila jsem tam však jen velmi krátce, pořád jsem hledala cesty, jak se dostat z Československa pryč. Atmosféra se rychle měnila, měla jsem pocit, že je stále větší dusno, a já jsem se toužila zase volně nadechnout.
K odchodu za hranice jsem však potřebovala zvací dopis, a tak mě má teta v Rakousku pozvala na několikadenní návštěvu. Zpět jsem se však již nevrátila. V Rakousku jsem se živila podobně jako v Praze, tančila jsem v kabaretu Maxim a zpívala šansony od Edith Piaf. Měla jsem obrovský úspěch, byla jsem mladá, krásná a mnohým mužům jsem zamotala hlavu.
Jednou kabaret navštívil Ital, který mi nabídl práci ve Spojených státech. Pracovní povolení bylo vyřízeno rychle a já byla rozhodnuta odjet. Amerika mě nadchla. Netrvalo dlouho a já si uvědomila, že jsem našla místo, kde chci opravdu žít.
Bohužel jsem si nepřečetla, že pracovní smlouva byla pouze na tři měsíce. Brzy jsem se tak musela začít starat sama o sebe. Naštěstí se v naší rodině dědí smysl pro byznys. Jakmile jsem uviděla příležitost, chytla jsem ji za pačesy. Kupovala jsem a prodávala, co se dalo. Můj první obchod byla trafika v Astorii, později jsem prodávala domy na Long Islandu.
Amerika je země rozmanitých možností a je na každém, jestli jich využije, nebo je promarní. Své šance zde ve Státech proměnila také má sestra Jiřinka, která za mnou přijela. Těší mě, čeho všeho svou pílí a vytrvalostí dosáhla. I moje nejmladší sestřička Bohumíra se po revoluci stala úspěšnou podnikatelkou, ta však zůstala v Československu.
Amerika je země rozmanitých možností a je na každém, jestli jich využije, nebo je promarní.
V Čechách mám stále rodinu, která mě příležitostně přijede navštívit. Já jsem se však zpátky domů už nikdy nevrátila. Bohužel na rodnou zem nemám dobré vzpomínky. Roky jsme se soudili o dům, který nám komunisté chtěli zabavit.
Nyní žiji v malém městečku nedaleko New Yorku, kam jsem se před pár lety přestěhovala. Je tu krásná příroda, která mě naplňuje energií a vitalitou. Snažím se užívat si každou chvilku života, i když už jiným způsobem než kdysi.