Dana Jones
Jmenuji se Dana Jones (rozená Dana Dačická z Heslova), narodila jsem se v Praze roku 1945, na samotném konci druhé světové války. Má sestra Míša je o dva roky mladší. Náš tatínek, baron Bedřich Dačický z Heslova, potomek slavného středověkého šlechtice a kronikáře Mikuláše Dačického pojal za choť Zdenku Pucovou. Její otec, náš dědeček Vojtěch Puc, spoluvlastnil továrnu Koh-i-noor. Patřil mu byt na pražských Vinohradech a vila v Dobřichovicích. Tatínek byl inženýr a majitel továrny Klepač v Kolíně, kde se vyráběly sčítací stroje. Bydleli jsme v Dobřichovicích. Měli jsme kuchaře, zahradníka, řidiče a chůvu. Žili jsme bezstarostně, ale když se komunisté chopili moci, krok za krokem mým rodičům všechno sebrali.
Když do naší vily nastěhovali cizí lidi a my jsme byli nuceni obývat jen pár místností, rodiče se rozhodli utéci.
Když do naší vily nastěhovali cizí lidi a my jsme byli nuceni obývat jen pár místností, rodiče se rozhodli utéci. Zaplatili hodně peněz belgickému konzulovi, aby nás dostal přes hranice a do Francie. Měl manželku a dva malé chlapce, takže nechal vyrobit jejich falešné pasy pro nás. Jednoduše jsme se proměnili v jeho rodinu. Já a sestra jsme si musely ostříhat vlasy, oblékli nás do chlapeckých šatů a dali nám tišící léky, abychom při přechodu hranic nemluvily. Maminka vlastnila šperky a hodně peněz. Měly nám pomoci začít nový život. Šperky nám později měla převézt přes hranice manželka belgického ministra spravedlnosti. Už jsme ji nikdy neviděli.
Asi dva roky jsme žili v Paříži a poté emigrovali do Montrealu v Kanadě. Tatínkova sestra Marietta nás sponzorovala. Ve městě byla početná česká komunita. První tělocvičná jednota Sokola v Montrealu vznikla již v roce 1928. Jezuita, otec Bohuslav Janíček založil misii svatého Václava, nové centrum českého duchovního života. Díky Janíčkově snaze komunita vybrala dostatek peněz na vybudování misijního domu v roce 1961. Janíček byl vydavatelem a redaktorem Montrealského Věstníku, jehož první číslo spatřilo světlo světa v září 1964. Také organizoval sobotní českou školu a letní tábory Hostýn v Rawdonu (asi šedesát kilometrů severně) pro české děti po mnoho let. V šedesátých letech vznikla celá řada dalších spolků a organizací (Kanadsko-československý klub, Cyrilometodějská liga, Czechoslovak Welfare Association atd.).
Míša a já jsme chodily do katolické školy. Maminka zůstala doma. Tatínek pracoval jako letecký inženýr pro Canadair. Žili jsme v bytě ve městě a léta trávili v Laurentinských horách. Asi o deset let později tatínek dostal práci u společnosti Boeing a přestěhovali jsme se do Seattlu. Stali se z nás američtí občané, aniž jsme tušili, že tím přijdeme o československé občanství. To téměř znemožnilo činit si nároky na náš zabavený majetek doma. Rodiče se o to marně snažili po desetiletí. Tatínek zemřel v roce 1995. Já se od té doby také pokouším uplatnit alespoň nějaké nároky, ale je to beznadějné. Moje maminka zemřela v roce 2017. Má sestra žije v Kanadě v provincii Britská Kolumbie a má tři syny. Já jsem stále v Seattlu, mám syny Shavica a Seva a vnuka Mikuláše.
Stali se z nás američtí občané, aniž jsme tušili, že tím přijdeme o československé občanství.
Utekli jsme z komunismu za velkých obětí. Ztratili jsme vlast, příbuzné a majetek. Na druhou stranu jsme vždy byli vděční za druhou šanci a skvělý život v Kanadě a Americe.
Vanda Skálová
Dobrý den, hledala jsem informace o osudech rodiny Pucovy po druhé světové válce, o jejich odchodu do emigrace. Pracuji v galerii GASK a myslím, že do majetku naší instituce bylo převedeno v 6O. letech něco ze zabaveného majetku rodiny, z domu v Dobřichovicích. Chtěla bych poprosit o kontakt na paní Danu Jones, ráda bych se jí zeptala na okolnosti odchodu rodiny do zahraničí.
děkuji
Vanda Skálová