Čeněk Kolář
Narodil jsem se 13. prosince 1946 v Prostějově jako třetí ze čtyř dětí. Maminka byla švadlena, tatínek vlastnil firmu se šedesáti zaměstnanci na výrobu papírového zboží. Byl jsem vychován především zaměstnanci otcovy firmy, neboť rodiče na mě neměli příliš čas. Povinnou školní docházku jsem absolvoval v chlapecké základní škole. Komunisté zrušili v padesátých letech tatínkovi firmu, a rodina se tak ocitla ve velice špatné finanční situaci. Výsadu dalšího studia z tohoto důvodu měl zpočátku pouze můj o sedm let starší bratr Jaroslav, avšak nakonec i já jsem si prosadil u rodičů studium na Střední průmyslové škole papírenské v Hostinném. Tam jsem taky v roce 1966 maturoval. Za finanční podpory rodičů a podnikového stipendia jsem zahájil v témže roce studia na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích. Tehdy taky bratr Jaroslav emigroval do Dánska, kde se uchytil jako astrolog.
za poslední peníze jsem si koupil jízdenku z Kodaně do Hamburku
Po prvním ročníku vysoké školy jsem během prázdnin absolvoval tříměsíční stáž v papírnách v Heidenau v Sasku, kde jsem se chtěl zdokonalit v německém jazyce, aniž jsem tušil, že ho v brzké době budu potřebovat. Vpád sovětských vojsk do Československa v srpnu 1968 ve mně vzbudil obavy, že již nikdy nebudu moci svobodně cestovat do cizích zemí, poznávat svět, a tím se vzdělávat v cizích jazycích. V té době jsem byl členem pěveckého univerzitního souboru v Pardubicích, který měl na pozvání na festival do Švédska. Využil jsem této situace pro urychlené vyřízení víz do Dánska, Švédska a Finska. Poté jsem okamžitě v září 1968 ve svých 21 letech odcestoval s kufrem a kytarou do Dánska za mým bratrem. Po několika dnech pobytu mě bratr přesvědčoval, abych se vrátil domů a dostudoval. Já jsem ho ale neposlechl a za poslední peníze jsem si koupil jízdenku z Kodaně do Hamburku. Tam jsem první noc přespal na nádraží, druhý den jsem se přihlásil na policejní stanici a následně požádal o azyl na radnici na oddělení pro uprchlíky. Na pracovním úřadu mi pomohli sehnat práci, díky prvnímu zaměstnavateli (tiskárna) jsem měl záhy i bydlení.
Již po měsíci jsem projevil eminentní zájem studovat na univerzitě Hamburk. Nejprve jsem tam nastoupil do několikaměsíčního jazykového kurzu, poté jsem získal stipendium na základě uznaného předchozího vysokoškolského studia v Československu. Od září 1969 do roku 1976 jsem tedy studoval chemii, potom následovaly ještě dva roky doktorandského studia. Během něho jsem pracoval jako vědecký pracovník a spolupracovník tehdy velmi uznávaného profesora Paulsena na tématu „Chemická struktura krevních skupin“, a to do té doby, než jsem si našel svoje první zaměstnání. Nezapomněl jsem ani na jazykové vzdělávání, takže jsem absolvoval několik kurzů na výuku anglického jazyka v Anglii. V březnu 1979 jsem nastoupil do výzkumného oddělení ve firmě Behring Werke v Marburgu, kde jsem zahájil velmi úspěšné výzkumné čtrnáctileté období, které vyústilo mnoha patenty a publikacemi týkajícími se serologie a onkologie z pohledu chemie. V té době jsem se zúčastnil i mnoha kongresů a konferencí po celém světě na téma chemie sacharidů.
Poté, co v roce 1989 padl v Československu komunistický režim, byl mi zrušen trest za neoprávněné opuštění republiky a mohl jsem se opět po dlouhé době dostat do rodné země. Po reorganizaci ve firmě Behring Werke, související s pádem komunismu v Evropě, jsem již nemohl pracovat ve výzkumu, což mě tehdy velmi naplňovalo. To byl moment, kdy jsem se tedy rozhodl z firmy odejít, založit vlastní firmu Glycon, ve které jsem chtěl využít know-how získané z předcházejícího výzkumu. Osud tomu chtěl, že při náhodném setkání s ředitelem nově budovaného Bioparku v Luckenwalde na univerzitě v Postupimi mi byly nabídnuty prostory pro umístění mé firmy. Prostory v Bioparku byly v té době nově rekonstruovány po odchodu sovětských vojáků, kteří zde dlouhodobě pobývali. Tuto nabídku jsem přijal, přestěhoval se do blízkosti Luckenwalde a postupně začal zařizovat čtyři laboratoře, kancelář a skladovací prostory firmy. Některé aparatury a další vybavení laboratoří jsem získal z rušící se firmy, ve které pracoval můj bývalý kolega ze studií. Asi třetinu nákladů na zařízení laboratoří jsem hradil z vlastních úspor, na druhou třetinu jsem si vzal půjčku, zbytek byl uhrazen díky finanční podpoře spolkové země Brandeburg. Firma zpočátku prakticky nevydělávala, měl jsem provizorní bydlení v blízké vesnici, moje finanční nejistota trvala asi čtyři roky. Věnoval jsem se výrobě sacharidů a jejich derivátů. Proti ostatním výrobcům těchto chemikálií jsem měl mnohem vyšší čistotu, což oceňovali i největší experti v oboru. Roku 1998 nastal zlom a firmě se konečně začalo dařit. Najal jsem více zaměstnanců, mohl si dovolit postupnou modernizaci vybavení laboratoří, postupné rozšiřování sortimentu prodávaných produktů, a tím i zvýšení jejich celkové produkce. Mezi mé zákazníky prakticky po celém světě patřily a dodnes patří zejména univerzity, které naše produkty využívají v rámci výzkumu zejména v oblasti biochemie proteinů.
jsem hrdým občanem Hradce Králové
V roce 2021 jsem zahájil dodnes trvající úspěšnou spolupráci s profesorem Kellerem z Univerzity Kaiserslautern, později z Univerzity Graz, který mých produktů využívá mimo jiné při výzkumu léčby rakoviny. Firma Glycon poskytuje praxe a stáže studentům i absolventům vysokých škol z oboru chemie z různých států EU. Práce mne neustále velmi naplňuje a baví, do důchodu se nechystám.
Tak to je příběh kluka z Hané, který dosáhl úspěchu v cizí zemi, procestoval prakticky celý svět, ale na své kořeny nikdy nezapomněl. Mám státní příslušnost německou i českou a jsem hrdým občanem Hradce Králové, kde pobývám, kdykoliv mi to povinnosti dovolí.
