Widget Image
The Czechoslovak Talks je projekt zachycující životní příběhy československých krajanů ve světě. Příběhy osobních vzestupů i pádů, příležitostí i překážek a hlavně životních zkušeností, které tímto zachováváme pro další generace.

 

Sledujte nás

Nejnovější příběhy

Jmenuji se Dana Jones (rozená Dana Dačická z Heslova), narodila jsem se v Praze roku 1945, na samotném konci druhé světové války.

"Narodil jsem se v malé vísce Mlýnské Struhadlo v jižních Čechách 13. dubna 1937 do rodiny mlynáře jako nejmladší ze tří synů

"Komunistický systém se zdál být na vrcholku své moci, když jsem v roce 1961 absolvoval Lékařskou fakultu Karlovy univerzity. Cesta k mé promoci rozhodně nebyla schůdná

"Můj dědeček Jan – nebo, jak říkají místní, Juan – Osyčka pocházel z Moravy, ale život ho přivedl až do Argentiny. Tady stál u zrodu československé zemědělské kolonie."

„Už na gymnáziu jsem vstoupil do sociálně demokratické strany, byl jsem také aktivní v různých studentských spolcích, včetně Svazu československého studentstva

"Narodil jsem se 28. dubna v Podolybech, v okrese Nový Bydžov. Moji rodiče měli hospodářství v nedalekých Chmelovicích, kde jsme také žili

Po maturitě v roce 1942 jsem byl totálně nasazen ve Škodě Adamov, dlouho jsem tam ale nevydržel – utekl jsem a přidal se k partyzánům

"Byl jsem tenkrát ale ještě mladý a zůstat dlouho v jednom městě mě nelákalo. Měl jsem duši dobrodruha, toužil jsem poznávat svět

"Jednou kabaret navštívil Ital, který mi nabídl práci ve Spojených státech. Pracovní povolení bylo vyřízeno rychle a já byla rozhodnuta odjet. Amerika mě nadchla. Netrvalo dlouho a já si uvědomila, že jsem našla místo, kde chci opravdu žít

"Když jsem vyrůstal, ani mě nenapadlo, že v životě uvidím tolik neštěstí a utrpení, že zažiji koncentrační tábor v Terezíně. Přestože mě pohled na všechnu hrůzu vnitřně užíral, pokud chtěl člověk v ghettu přežít, musel své city otupovat a hodně pracovat."

"Naše nejkrásnější a nejranější vzpomínky patří společným hrám na prostorné zahradě se skalkou a cestičkami vysypanými žlutým pískem. Po válce se všechno začalo měnit a jak otec usoudil, ne příznivým směrem."

"Jmenuji se Peter Messner a toto německé jméno mi několikrát pomohlo, třebaže jsem Žid. Před válkou jsme žili v Československu, a když se v Německu dostal k moci Hitler, můj prozíravý otec se rozhodl emigrovat."

"Manžela mi v Terezíně nacisté zastřelili před očima. Se zbytkem rodiny nás poté přesunuli do Osvětimi. Nakonec jsem peklo koncentračního tábora přežila jen já a má sestra."