Miloš Pelikán
Přišel jsem na svět v Praze 27. června 1926. Tatínek, generál zdravotnictva Rudolf Pelikán
(celý příběh)
Přišel jsem na svět v Praze 27. června 1926. Tatínek, generál zdravotnictva Rudolf Pelikán
(celý příběh)
Psal se rok 1951, když jsem přišla na svět v bývalém Československu, v nejkrásnějším historickém
(celý příběh)
Vzpomínám si, že když mi bylo asi deset let, můj dědeček si hrdě vstal a hlasitě prohlásil
(celý příběh)
Narodil jsem se 13. prosince 1946 v Prostějově jako třetí ze čtyř dětí. Maminka byla
(celý příběh)
Můj příběh začal 25. března 1916 v malé vesničce Peklo u Rychnova nad Kněžnou. Narodil se
(celý příběh)
Narodil jsem se v roce 1946 v Banské Bystrici. Můj otec byl právník. V červnu 1964
(celý příběh)
Až mě to překvapilo, jak snadno jsem se rozhodnul odejít z Československa. Nejdřív mě to napadlo
(celý příběh)
Jsem nejstarší syn Miroslava Hrušky a Marty Hruškové (rozené Krobathové). Nejsem uprchlík z Československa
(celý příběh)
S manželkou Olgou jsme oba absolvovali lékařskou fakultu v Olomouci
(celý příběh)
Narodil jsem se 25. dubna 1949 v Havlíčkově Brodě. Můj otec byl lékař, matka v domácnosti, později
(celý příběh)
Narodil jsem se ve Vídni v roce 1923, ale moje rodina se přestěhovala do Prahy, když mi byly necelé
(celý příběh)
Jak probíhala moje cesta z rodných Pačlavic do Jižní Ameriky v roce 1929: Začala dne 20. ledna
(celý příběh)
Narodil jsem se 1. prosince 1929 v Kloboukách u Brna, chodil jsem do německé školy
(celý příběh)
Narodila jsem se 23.července 1916, v Rousínově jako poslední ze čtyř dětí
(celý příběh)
Narodil jsem se 14. října 1923 v Hranicích na Moravě jako jediné dítě Josefa
(celý příběh)
Narodil jsem se 17. ledna 1924 v Oldřichovicích ve Slezsku jako čtvrtý z pěti dětí. Vyrůstal jsem
(celý příběh)
Jmenuji se Peter Seligman a narodil jsem se roku 1944. Můj otec Richard Seligman uprchl z Čech
(celý příběh)
Narodila jsem se v roce 1950 v Praze, kde jsem žila do svých osmnácti let. Když vojska Varšavské smlouvy
(celý příběh)
Narodil jsem se do židovské rodiny uprostřed druhé světové války. Řízením osudu v Kazachstánu, v Alma-Atě
(celý příběh)
Jeden odvážný, tvrdě pracující muž, kterému jeho sny a touhy odebrala napřízen osudu
(celý příběh)
Narodil jsem se 7. května roku 1943 v Praze – Nuslích, kde jsme s rodiči, Štěpánkou a Oldřichem
(celý příběh)
Na svět jsem přišla 1. června 1950 v italské Neapoli. Stalo se to na soukromé klinice
(celý příběh)
Narodil jsem se v Trutnově 11. října 1936. Můj blízký vztah k hudbě začal
(celý příběh)
Narodil jsem se v Brně 10. července 1924 do rodiny se dvěma staršími sestrami
(celý příběh)
Narodil jsem se v Hostašovicích u Valašského Meziříčí 1. prosince 1912
(celý příběh)
Narodil jsem se v roce 1944 v pražské Bubenči Pepíkovi Krejzarovi a Zdeňce Procházkové.
(celý příběh)
Narodila jsem se 6. června 1943 v Plzni. V přízemí byla tatínkova soukromá lékařská praxe
(celý příběh)
Deset let po zmaření Pražského jara a nástupu „normalizace“, po deseti letech kontrolování, špehování
(celý příběh)
V roce 1940 se narodil bratr a já o tři roky později.
(celý příběh)
Pocházím z Martínkovic u Broumova. Z Československa jsem odešel jako devatenáctiletý v říjnu 1949
(celý příběh)
Abychom se v roce 1965 dostali z Československa, rezervovali jsme si koncem podzimu autobusový zájezd do Rumunska
(celý příběh)
Když přišel komunistický převrat, příliš jsem se nerozpakoval, zmizel do Německa a pak do Paříže
(celý příběh)
Na Tahiti jsme s manželkou Annou žili od roku 1925. Zastával jsem různé administrativní pozice i podnikal, ale nakonec
(celý příběh)
Jmenuji se Dana Jones (rozená Dana Dačická z Heslova), narodila jsem se v Praze roku 1945, na samotném konci druhé světové války.
(celý příběh)
Otec řekl, že odejdeme do exilu. Prý se mýlil před dvěma lety, když měl možnost přestěhovat se s celou rodinou do Ameriky
(celý příběh)
V květnu 1940 mne zatklo Gestapo. Lidový soud v Berlíně mne odsoudil na pět let
(celý příběh)
„Už na gymnáziu jsem vstoupil do sociálně demokratické strany, byl jsem také aktivní v různých studentských spolcích, včetně Svazu československého studentstva
(celý příběh)
"Narodil jsem se 28. dubna v Podolybech, v okrese Nový Bydžov. Moji rodiče měli hospodářství v nedalekých Chmelovicích, kde jsme také žili
(celý příběh)
"Narodil jsem se na začátku roku 1918 v Praze. Když mi bylo sedm let, koupili moji rodiče ratměřické panství
(celý příběh)
Když v dubnu 1939 Němci převzali naše velvyslanectví a válka už visela ve vzduchu, rozhodl otec, že musíme Varšavu opustit
(celý příběh)
"Můj problém v komunistickém Československu byl od samého začátku v tom, že nás rodiče vedli k tomu, abychom byli poctiví a pravdomluvní
(celý příběh)
Po maturitě v roce 1942 jsem byl totálně nasazen ve Škodě Adamov, dlouho jsem tam ale nevydržel – utekl jsem a přidal se k partyzánům
(celý příběh)
"Byl jsem tenkrát ale ještě mladý a zůstat dlouho v jednom městě mě nelákalo. Měl jsem duši dobrodruha, toužil jsem poznávat svět
(celý příběh)
"Narodil jsem se v malé vísce Mlýnské Struhadlo v jižních Čechách 13. dubna 1937 do rodiny mlynáře jako nejmladší ze tří synů
(celý příběh)
"Narodil jsem se na jaře roku 1936 v Ashiji v Japonsku jako jediný syn československému diplomatovi Janu Fierlingerovi
(celý příběh)
„Přišla jsem na svět 20. srpna 1886, když byly mému staršímu bratru Josefovi 4 roky. V rozmezí 20 let se mamince narodilo celkem 9 dětí
(celý příběh)
"Komunistický systém se zdál být na vrcholku své moci, když jsem v roce 1961 absolvoval Lékařskou fakultu Karlovy univerzity. Cesta k mé promoci rozhodně nebyla schůdná
(celý příběh)
"Můj dědeček Jan – nebo, jak říkají místní, Juan – Osyčka pocházel z Moravy, ale život ho přivedl až do Argentiny. Tady stál u zrodu československé zemědělské kolonie."
(celý příběh)
"Jednou kabaret navštívil Ital, který mi nabídl práci ve Spojených státech. Pracovní povolení bylo vyřízeno rychle a já byla rozhodnuta odjet. Amerika mě nadchla. Netrvalo dlouho a já si uvědomila, že jsem našla místo, kde chci opravdu žít
(celý příběh)
"Když jsem vyrůstal, ani mě nenapadlo, že v životě uvidím tolik neštěstí a utrpení, že zažiji koncentrační tábor v Terezíně. Přestože mě pohled na všechnu hrůzu vnitřně užíral, pokud chtěl člověk v ghettu přežít, musel své city otupovat a hodně pracovat."
(celý příběh)
"Naše nejkrásnější a nejranější vzpomínky patří společným hrám na prostorné zahradě se skalkou a cestičkami vysypanými žlutým pískem. Po válce se všechno začalo měnit a jak otec usoudil, ne příznivým směrem."
(celý příběh)
"Jmenuji se Peter Messner a toto německé jméno mi několikrát pomohlo, třebaže jsem Žid. Před válkou jsme žili v Československu, a když se v Německu dostal k moci Hitler, můj prozíravý otec se rozhodl emigrovat."
(celý příběh)
"Manžela mi v Terezíně nacisté zastřelili před očima. Se zbytkem rodiny nás poté přesunuli do Osvětimi. Nakonec jsem peklo koncentračního tábora přežila jen já a má sestra."
(celý příběh)